Jak vznikaly knižní Poustry?

Víš, jak se v každé knize o podnikání píše, že nemáš věci kombinovat? Prý Keep it simple stupid. Většinou je to dobrá rada. Ale u našich produktů to neplatí. A u knižních Poustrů už vůbec ne.

Na začátku byla pěkná myšlenka.

Pojďme k horským Poustrům přidat textového parťáka. A pokud na cestě dokážeme pomoci další neziskově, bude to skvělý bonus.

Ale do čeho se pustit? Motivační citáty jsme hned zavrhli. A dohodli jsme se, že sáhneme po moudrostech z knih .

A protože knihy = Martinus, dohodli jsme si u nich stretko. Nápad se jim líbil, ale něco tomu chybělo. A ze setkání jsme odcházeli s prvním NE.

To bychom nebyli my, aby nás to zastavilo

Nejprve jsme se zamysleli nad technologií tisku. Plakáty jsme mohli vytisknout digitálně. Nebo sítotiskem jako horské Poustre.

Ale nebylo by to ono. Zatímco to první nemá přidanou hodnotu, to druhé by nás ničemu nenaučilo. A risomat už mají Černé díry, tak jsme se nechtěli opičit.

Ivan se ponořil do výzkumu a vrátil se s řešením – letterpress. A ne ledajaký. Stoletý. Mají ho v Pressinku v Nové Cvernovce. A kopíruje originální Guttenbergův vynález před 500 lety.

A co je nejlepší – Martinus approves.

Vlastní kasa písma? Proč si rovnou nenavrhnout vlastní?

Při letterpressu jsme narazili na nečekaný problém. Chyběla nám slovenská kasa písma. Tedy nějaké písmo v Pressinku měli. Ale na některá knižní shrnutí by to bylo příliš krátké.

A když už jsme si měli dávat dělat vlastní kasu písma, proč ne rovnou celé písmo? Tak jsme do týmu přizvali Ondřeje Joba ze SetupType .

Říkali jsme si, že to bude rychlovka. O pár týdnů, Hangoutů a 77 e-emailových konverzací později (!!) byl na světě The Font.

Písmo, které navazuje na uměleckou školu bauhausu a svojí geometrickou diakritikou u nás nemá páru.

To, že na Slovensku už všichni tradiční výrobci písem zkrachovali, je smutné. Naštěstí jsme jedny našli v Rumunsku. A dopadlo to super.

Na materiálu se nešetří

Zatímco technologie tisku byla pro nás zpočátku velkou neznámou, v jedné věci jsme měli jasno od samého začátku – na materiálu se nešetří.

Proto jsme opět sáhli po ověřeném dodavateli papírů, italském Fedrigoni. Jejich papíry už známe a tedy jsme nemuseli vybírat z 50 vzorků jako u Žurnálu.

Stačilo si vybrat z jejich nejkvalitnější řady Woodstock a ukázat na nejvyšší gramáž. A když jsme papír po měsíci čekání zapříčiněného koronou konečně drželi v ruce, zmohli jsme se jen na uznalé WOW.

Jinak, všiml/a sis malého nápisu v levém dolním rohu? Tak ten spolu se zadní stranou tiskneme v Brně, odkud papíry odebíráme. Teprve poté plakáty putují do Nové Cvernovky.

Něco tomu ještě chybělo...

Věděli to v Martinusu. A cítili jsme to i my. Něco těm plakátům ještě chybělo.

Ilustrace.

Podobnou logikou jako při prvním výběru technologie jsme vyloučili všechny alternativy, až nám zůstal linoryt.

Toho jsme se báli jako čert svěcené vody. Vždyť Ivan si pamatuje ze školních dob jen spoustu inkoustu a ruce špinavé až po lokty.

Naštěstí jsou zde lidé, kteří se tomu věnují profesionálně. Například Martin Malina z Ateliéru Perinbaba. A byli ochotni nám s tím pomoci.

Tak jsme vzali ilustrace připravené od Emy Stoličné a přenesli jsme je do stylizované formy. Potom Martin speciálními dlátkami vyryl předlohu a grafika se dotiskla ručním obtahovákem.

To ještě není všechno...

Zatím jsem nepsal o tom, že Poustry musí mezi jednotlivými kroky schnout. Někdy i tři dny.

Kapacita v sušičce je omezená a proto trvá jen finální fáze výroby bezmála týden.

Na závěr se Poustre zabalí do tuby, přiložíme k nim vkládačku a nálepku a putují na dvě místa - do Martinusu a k nám do skladu.

Je malý zázrak, že si je můžeš prohlédnout online

Knižní Poustre nás za ty 3 měsíce od rozhodnutí, že do toho ideně, hodně naučili.

☑️ Zjistili jsme, jak se vyvíjí vlastní font

☑️ Jaké je to řešit kasu písma v Rumunsku

☑️ Jak se pracuje na stoletém letterpressu

☑️ Že linoryt není jen něco, od čeho jsem se na výtvarné zamazal a nešlo to 3 dny dole

Možná se nevyprodali za 6 hodin jako poslední plakát Bystré. Ale jsou dost možná mým nejoblíbenějším produktem. A také připomínkou, že kde je vůle, tam je také cesta.