Otevřený dopis studentům o tom, jak je nebezpečné vidět školu jako zkoušku přežití

Vážení studenti,

Tři bloky jižně od Northwestern University a jen pár kroků od jezera Michigan můžete v neškodném kancelářském komplexu najít Yellowbrickou psychiatrickou léčebnu . Přestože Yellowbrick léčí očekávané spektrum duševních poruch, od úzkosti po schizofrenii, jeho poslání je jedinečné: jedná se o jedinou psychiatrickou léčebnu v zemi, která je zaměřena výhradně na rozvíjejících se dospělých - na mladé lidi nacházející se ve stále se rozšiřující mezeře mezi dospělostí a stabilitou rodiny, hypotéky a usazené kariéry.

Bohužel pro tebe, můj milý čtenář - student, činnost Yellowbricku je na vzestupu.

Novinář Robin Marantz Henig nedávno v jednom článku časopisu New York Times Magazine poskytl znepokojující portrét typického Yellowbrického pacienta: „Je to mladý muž, který velmi dobře prospíval na jedné z předních škol Ivy League, než přišel do posledního kurzu posledního semestru jeho posledního roku na škole , kde dokončil svou závěrečnou práci a nedokázal ji předat.” Tento krátký okamžik existenciálního zoufalství se vymkl kontrole.

"Požadavky na blížící se nezávislost mohou zhoršit problémy s mentálním zdravím nebo vytvořit nové problémy u lidí, kterým se do té doby dařilo plnit všechny očekávané role," vysvětluje Henig. "Když přijde konec školy a očekávaná role zmizí, tito lidé se ztrácejí."

Jinými slovy, když budete celý život předcházet s myšlenkou: „Pokud toto zvládnu, věci se později zlepší,“ nakonec zapomenete, co to „lepší“ vlastně znamená.

To neznamená, že každý student, který se na školu dívá jako na zkoušku přežití, skončí na Yellowbricku, ale zoufalství doprovázené trvalým odkládáním příjemného života dokáže dát svou přítomnost přesto najevo. Lze to například spatřit v pravidelných emailech, které dostávám od vysokoškoláků, kteří trpí hlubokou prokrastinací – což je pokročilá fáze vyhoření, kdy, jak tomu bylo u výše uvedeného Yellowbrického pacienta, se stane nemožné finalizovat práci – nebo v tichém zoufalství propracovaného právníka, který si už nemůže zmínit, proč přesně se studium práv kdysi zdálo tak jasnou volbou.

Nechtěl jsem tento dopis psát, abych káral. Ve skutečnosti jsem jen vyděšený rostoucím počtem (často lidí vzdělaných v Ivy League) hlasů diskutujících o stresu studentů, kteří volají: „Život je víc než Harvard!“, ale poskytují jen ničební vodítko k tomu, co by to „více“ mělo znamenat.

Píši proto, abych navrhl alternativu.

Posledních deset let jsem strávil výzkumem a psaním knih o studentech, kteří se vzepřeli nastavení myšlení na přežívání. Jsou to studenti, kteří uspěli velmi dobře akademicky – dostali se na dobré školy, získali zajímavé pracovní pozice – ale zvládli to zároveň s tím, že se ze svých životů těšili.

Jádrem jejich strategie byla tři jednoduchá pravidla, o která se s vámi s dovolením chci podělit:

Dělejte méně.

Tito studenti si pochvalují otevřený rozvrh a schopnost věnovat více než dost času na přiměřenou zátěž kurzů a malý počet aktivit. Nacházejí hluboké uspokojení v odpoledni stráveném beze spěchu s úkolem do kurzu literatury pod stromem.

Dělejte lépe.

Čím více časového blahobytu se vám díky „dělání méně“ poskytne, tím více roste vaše povinnost provádět ten malý počet věcí mnohem lépe. Tito studenti si uvědomují, že nakonec budou souzeni ne součtem svých příspěvků do všech různých aktivit, ale podle rozsahu schopností v té jedné věci, kterou ovládají nejlépe. Jde jim samozřejmě o víc než jen auru hvězdy, která září z každého člověka se skutečnou schopností. Další hloubkové uspokojení totiž nacházejí v pomalém budování jedné tenké vrstvy dovednosti za druhou.

Poznejte své „proč“

Tito studenti neuvádějí výše uvedená pravidla do života jako prostředník, ale jako cíl: život s oběma – jak se svobodu, tak se soustředěným zaměřením – je život dobře prožitý. V krátkodobém horizontu vám tento přístup pomůže se dostat na dobrou vysokou školu a poté tam i vyniknout. Avšak jeho účinnost zasahuje i mnohem dále. Vezměme si na chvíli někoho, koho život považujete za Dobrý s velkým D. Bude to možná například uznávaný spisovatel nebo hluboký myslitel. Pravděpodobně si všimnete, že stejně jako zmiňovaní studenti věnují tito lidé svůj část nízkému počtu zájmů (snad jen jednomu), avšak toto malé množství věcí plní výjimečně dobře.

Tři jednoduchá pravidla, sedm krátkých slov. Je to však ucelená filozofie, jejíž dopad je ohromující .

Vysvětluje, jak se Michael dostal na Stanford s rutinním pracovním dnem, který zahrnoval vždy dvouhodinovou hlavu pročišťující výlet a jak se Sarah dostala na Princeton s harmonogramem, který jí umožňoval dokončovat školní práci před večeří. Také vysvětluje, jak se Alice, která musela kvůli špatnému výkonu na semestr odejít ze školy, stala se studentkou se samými áčky a byla oceněna jako jedna z nejlepších na akademické půdě poté, co drasticky zredukovala svůj rozvrh, a také jako Scott vynikl na své právnické škole poté, co se vyhýbal činnostem, které se od nových studentů očekávají.

Emerson skvěle poznamenal , že „Když nebudete zapadat, svět vás bude šlehat svou nevlídností. A proto člověk musí umět ocenit kyselý výraz obličeje.” Potom pokračoval, aby dodal zásadní věc: "Ale kyselé výrazy davu nemají hluboké příčiny - spíše se zapínají a vypínají podle toho, jak právě zavane vítr." Lidé v souvislosti s očekáváním moderní akademické zkušenosti vyjadřují silné pocity au mnohých se můžete setkat s tím, že se jim myšlenka činit méně jeví než jednoduše nepředstavitelná, a možná dokonce i urážlivá. Ale než budete zahajovat svůj zimní semestr, mějte Emersonovu moudrost poblíž. Pamatujte, že tyto silné pocity nemají hlubokou podporu a je dokonce pravděpodobné, že mají jen malý reálný dopad.

Jinak řečeno - zapomeňte na onoho propracovaného druháka (řízeného svým školním poradcem s 900 dolary na hodinu) a ignorujte toho studenta se třemi obory, který hrdě roztrubuje informace o svém zvyšujícím se čísle probdělých nocí. Je to váš život. A vaše právo investovat bohatou duševní energii tomu, abyste objevili, jak dobře žít. Doufejme, že vám tuto uvedenou myšlenku zajistí pro začátek dobré místo.

S přáním všeho nejlepšího,

Cal Newport
Cambridge, Massachusetts

Článek je přeložen z českého jazyka z http://www.mimoskolu.cz/otevreny-dopis-studentum-o-nebezpeci-videni-skoly-jako-zkousky-preziti/