9 základních dovedností, které by se měly děti naučit
Děti v dnešním školním systému nejsou na zítřejší svět dobře připravovány.
Jako člověk, který z firemního přešel do vládního sektoru a odtud do neustále se měnícího se online světa, vím, jak rychle se svět včerejška stává irelevantním. Byl jsem proškolen v novinářském průmyslu, kde jsme všichni věřili, že budeme relevantní navždy. Dnes už si o něm myslím, že se brzy stane zastaralým.
Bohužel jsem byl vzděláván ve školním systému, který měl za to, že svět zůstane navždy v podstatě stejný. Jen s menšími změnami v módě. Ve škole jsme získalo soubor znalostí, který byl založen na tom, jaké druhy práce byly nejžádanější v roce 1980, nikoli v roce 2000.
A to vcelku dává smysl, vzhledem k tomu, že nikdo nemůže skutečně vědět, jak bude život od nynějška za 20 let vypadat. Představte si svět roku 1980. Osobní počítače byly ještě docela mladé, faxy sloužily jako hlavní komunikační technologie a internet, jak jej známe dnes, byl jen předmětem fantazie spisovatelů sci-fi jako například William Gibson.
Neměli jsme tušení, co pro nás svět přichystá.
A to je právě ta věc: pořád to ještě nevíme. Nikdy to nevíme. Nikdy jsme nebyli dobří v předpovídání budoucnosti. A proto vychovávat a vzdělávat naše děti tak, jak bychom nějakou představu o budoucnosti skutečně měli, není zrovna nejchytřejší nápad.
Jak tedy naše děti připravit na svět, který je nepředvídatelný a neznámý? Tím, že je naučíme umět se přizpůsobit a vypořádat se se změnami. Být připraven na všechno jednoduše tím, že jejich přípravu nebudeme směřovat na nic konkrétního.
To samozřejmě vyžaduje úplně jiný přístup k výchově a vzdělávání dětí. Znamená to zanechat své staré myšlenky přede dveřmi a umět na všechno přijít znovu.
Moje úžasná a nádherná manželka Eva (ano, jsem velmi šťastný muž) a já patříme mezi ty, kteří se už do tohoto úkolu pustili. Naše děti učíme doma. Lépe řečeno je „odškolujeme“ (odškolování = unschooling, pozn. překl.). Učíme je, aby se učili na vlastní pěst, aniž bychom jim poznávání podávali my a snažili se ho nějakým způsobem testovat.
Je pravda, že je to poněkud divoký nápad. Většina z nás, kteří s odškolováním experimentují, přiznává, že nevíme všechny odpovědi a žádný soubor „nejosvědčenějších“ postupů neexistuje. Avšak také víme, že se učíme spolu s našimi dětmi, že něco nevědět může být dobrá věc. Naskytne se tím příležitost přijít na to sám, aniž by se člověk musel spoléhat na osvědčené metody, které nemusí být optimální.
Do různých způsobů a metod tedy nebudu příliš zacházet. Mám totiž za to, že jsou méně důležité než samotné myšlenky. Jakmile přijdete na nějaké zajímavé nápady, které byste chtěli otestovat, můžete najít neomezené množství metod, jak je provést. Moje nadiktované způsoby by proto byly příliš omezující.
Namísto toho se pojďme podívat na užitečnou sadu základních dovedností, o kterých jsem přesvědčen, že by si je děti měly osvojit, aby byly co nejlépe připraveny na jakýkoli svět budoucnosti. Zakládám je na tom, co jsem se naučil ve třech různých odvětvích – zvláště ve světě online podnikání, online publikování, online života… A co je důležitější, co jsem se v nich dozvěděl o učení a práci a žití ve světě, který se nikdy nepřestane měnit.
1. Kladení otázek . Co chceme pro naše děti jako studenty nejvíc, je být schopen učit se na vlastní pěst. Ať už se budou chtít naučit cokoli. Protože pokud toto budou vědět, pak není nutné, aby se museli učit všechno. Cokoli se v budoucnu budou potřebovat naučit, zvládnou to udělat samostatně. Prvním krokem k učení, jak se vzdělávat, je naučit se klást otázky. Děti to naštěstí dělají naprosto přirozeně. Můžeme to jen podporovat. A skvělý způsob, jak na to, je prostě zkusit to modelovat. Když s vaším dítětem narazíte na něco nového, dávejte mu otázky, zkoumejte s ním možné odpovědi. A když dítě bude dělat totéž - ptát se vás - namísto potrestání ho odměňte (možná byste byli překvapeni, kolik dospělých děti od ptaní se odrazuje).
2. Řešení problémů. Pokud dítě bude umět řešit problémy, bude moci vykonávat jakoukoli práci. Každá nová práce vypadá hrozivě, ale ve skutečnosti se jedná jen o další problém, který je třeba vyřešit. Nové znalosti, nová prostředí, nové požadavky. Všechno jsou prostě problémy, které je třeba dokázat zvládnout. Učte své děti řešit problémy modelováním jednoduchých problémů. Potom jim umožněte, aby mohli nějaké velmi jednoduché řešit sami. Nechte všechny jejich problémy okamžitě vyřešit – nechte je, ať si s nimi zkusí poradit sami. Ať vyzkouší různé možnosti řešení. Takové úsilí později odměňte. Nakonec si vaše dítě rozvine důvěru ve své vlastní dovednosti. Potom už nebude existovat nic, co by nezvládlo.
3. Řešení projektů . Jako online podnikatel vím, že moje práce se skládá z řad projektů. Někdy souvisejících, někdy malých a někdy i velkých (které jsou samozřejmě obvykle vyskládány ze skupiny menších). A také vím, že jelikož jsem jich už zvládl tolik, neexistuje projekt, se kterým bych si neporadil. Tento příspěvek je projekt. Psaní knihy je projekt. Prodej knihy je další projekt. Pracujte na projektech s vaším dítětem. Umožněte mu sledovat, jak se to dělá tím, že vám bude pomáhat. Potom ho nechte zvládat více a více věcí samostatně. Když získá sebevědomí, nechte ho řešit více věcí na vlastní pěst. Brzy se z jeho učení stane jen řada projektů, z nichž budou nadšeni.
4. Hledání zájmu . To, co mě pohání, nejsou ani cíle, ani disciplína, ani vnější motivace, ani odměny, ale zájem. Když jsem tak nadšený, že na něco nemůžu přestat myslet, neodkladně se do toho ponořím úplně angažovaně, po většinu času projekt dokončím a práci na něm budu milovat. Pomůže vašemu dítěti najít věci, které ho budou zajímat. To znamená zkoušení spousty různých věcí a hledání těch, které je nadchnou nejvíce, což jim pomůže skutečně se z toho těšit. Od žádného zájmu ho neodrazujte. Povzbuďte ho. Také z žádné aktivity nevysávejte veškerou radost. Ale můžete z ní učinit i něco užitečného.
5. Nezávislost . Děti by měly být postupně učeny, jak stát na vlastních nohou. Samozřejmě po troškách. Pomalu je povzbuzujte, aby se do činnosti pouštěli samostatně. Ukažte jim, jak něco udělat, modelujte to, pomůže jim s tím a pak pomáhejte méně a méně a nechte je, ať udělají nějaké vlastní chyby. Vložte do nich důvěru v sebe sama tím, že zažijí spoustu maličkých úspěchů a vyřeší nějaké své přešlapy. Jakmile se jednou naučí, jak být nezávislé, uvědomí si, že nepotřebují, aby jim učitelé, rodiče či šéf radili, co mají dělat. Mohou řídit sami sebe a být svobodní. Budou umět najít směr, kterým potřebují jít, aby zvládli jít svým vlastním směrem.
6. Být šťastný sám o sobě . Příliš mnoho z nás rodičů hýčká své děti, udržuje je na vodítku a váže je štěstí na svou přítomnost. Když dítě vyroste, najednou neví, jak být šťastné. Okamžitě se musí připnout k příteli či přítelkyni nebo ke svým kamarádům. Pokud v tomto neuspějí, budou se snažit najít štěstí v dalších vnějších věcech – v nakupování, jídle, videohrách, na internetu. Ale když se dítě už od útlého věku bude učit, že mohou být šťastné i samy, že si může hrát a číst a představovat, získá jednu z nejcennějších schopností, která existuje. Dovolte, aby vaše děti už odmalička uměly být samy. Dopřejte jim soukromí. Vymezte nějakou dobu (např. večer), kdy budou mít čas pro sebe jak rodiče, tak i děti.
7. Soucit . Jedna z nejdůležitějších dovednosti vůbec. Musíme ji pěstovat, abychom mohli dobře spolupracovat s ostatními. Abychom se starali io jiné lidi než jen sami o sebe. Abychom mohli být šťastní tím, že uděláme šťastné i ostatní. Klíčem je jít příkladem. Buďte soucitní ke všem a všemu za jakýchkoli okolností. I k vašim dětem. Ukažte jim empatii. Ptejte se jich, co si myslí, jak se mohou cítit ostatní a myšlenky o tom vyslovujte nahlas. Pokud můžete, při každé příležitosti ukazujte, jak lze zmírnit utrpení druhých. Jako ostatní s pomocí maličkých laskavostí učinit šťastnější. A jak to může na oplátku udělat šťastnější vás než člověka.
8. Tolerance . Příliš často vyrůstáme v izolovaných prostorách, kde jsou lidé povětšinu stejní (alespoň vzhledově). Když pak přijdeme do styku s lidmi, kteří jsou jiní, může to být nepříjemné, překvapující a vyvolávající strach. Vystavujte své děti lidem všeho druhu – různých ras, sexuální orientace a rozličných psychických stavů. Ukažte jim, že být jiný je nejen v pořádku, ale mělo by to být dokonce oslovující, protože je to právě rozmanitost, která činí život tak krásným.
9. Adaptace vůči změnám . Věřím, že když naše děti rostou a jak se svět neustále mění, umět přijmout změnu, vypořádat se s ní a zorientovat se v jejím proudu bude velká konkurenční výhoda. Je to dovednost, kterou se stále učím i já sám, ale zjistil jsem, že mi ohromně pomáhá. Zvlášť v porovnání s těmi, kteří změnám odolávají, bojí se jich a stanovují si cíle a plány, které se snaží pevně držet za každou cenu. Já se místo toho přizpůsobím měnícímu se prostředí. Strnulost je v takovém prostředí mnohem méně užitečná jako například pružnost, plynulost a přizpůsobivost. Opět platí, že modelování situací k procvičování této dovednosti je pro vaše dítě důležité. Ukažte jim, že změny jsou přirozené, že se na ně člověk může adaptovat a získat příležitosti které dříve ještě nebyly. Život je dobrodružství. Věci se občas nepodaří, dopadnou jinak, než jsme očekávali, a zničí nám jakékoli plány – ale to je na tom právě to vzrušující.
Nemůžeme našim dětem zadat sadu věcí, které se mají naučit, ukázat jim kariéru, na kterou se mají připravovat, když nevíme, co budoucnost přinese. Ale můžeme je připravit na to, aby se uměli adaptovat na úplně cokoli. A za takových 20 let nám poděkují.
Článek je přeložen z českého jazyka z http://www.mimoskolu.cz/9-zakladnich-dovednosti-ktere-by-se-mely-deti-naucit/
