Předmět, který vás ve škole nikdy neučili: Jak se učit!

Článek publikovaný v Psychological Science in the Public Interest zhodnotil deset technik pro zlepšování učení – od mnemotechnických pomůcek až po zvýrazňování – a dospěl k některým překvapivým závěrům.

Metoda	Úspěšnost
Důkladné ptání se	střední
Samovysvětlování	střední
Shrnutí	nízká
Podtržení	nízká
Mnemotechnické pomůcky	nízká
Vizualizace	nízká
Opakované přečtení	nízká
Testování nanečisto	vysoká
Rozložené učení	vysoká
Kombinované učení (neučíme se 1 téma najednou, ale záměrně jej střídáme s jiným)	střední

Článek publikovaný v Psychological Science in the Public Interest zhodnotil deset technik pro zlepšování učení – od mnemotechnických pomůcek až po zvýrazňování – a dospěl k některým překvapivým závěrům.

Zmíněná zpráva je vskutku nezáživný dokument, takže jsem se podle ní snažil níže shrnout úspěšnost jednotlivých technik. Nicméně je třeba si uvědomit, že každý člověk má svůj vlastní styl učení. Takže skutečnost, že nějaká technika funguje či nefunguje u ostatních, nemusí nutně znamenat, že to tak bude platit i pro vás. Pokud chcete zjistit, jak si opakovat nebo jak se co nejefektivněji učit, měli byste si na sobě s každou technikou trochu zaexperimentovat, než ji odepíšete.

Důkladné ptání se (úspěšnost = střední)

Metoda, která zahrnuje tvorbu vysvětlování, proč jsou uvedené skutečnosti pravdivé. Při této metodě se člověk soustředí spíše na zodpovězení otázek zaměřených na proč namísto co a sám sobě klade otázky. Abyste tuto metodu uplatnili, ptejte se sami sebe vždy po přečtení pár odstavců “proč se x = y?” a svou odpověď využijte k vytvoření zápisků. Je to užitečná metoda – je jednoduchá a snadno aplikovatelná.

Abyste si však sami pro sebe dokázali vytvořit otázky, které za něco stojí, vyžaduje to dostatek předchozích znalostí. Takže tato metoda může být nejlepší pro ty studenty, kteří už se v dané oblasti snadno orientují. Tato technika je zvláště účinná s ohledem na čas. Jedna studie zjistila, že důkladné dotazování trvalo 32 minut ve srovnání s 28 minutami pouhého čtení.

Příkladem důkladného ptaní se pro výše uvedený odstavec by mohlo být:
Důkladné ptaní se je užitečné pro zdatné studenty, protože jim umožňuje efektivně uplatnit své předchozí znalosti zpracovávat nové informace. To je hodnoceno jako účinné, protože je časově efektivní a relativně snadno proveditelné. "Současné důkazní podklady pro důkladné ptaní se jsou pozitivní, ale v různých ohledech nedostatečné."

Samovysvětlování (úspěšnost = střední)

Technika, která je užitečná pro abstraktní učení. Zahrnuje vysvětlování a zapamatování si toho, jak se problém řeší nebo vysvětluje, a uvádění důvodů pro předváděný postup. Bylo zjištěno, že je účinnější, pokud se tato metoda aplikuje v průběhu učení, nikoli až po jeho skončení. Vlastní vysvětlování je účinné pro studenty od dětí v mateřské škole až po starší studenty, kteří pracují na pochopení algebraických vzorců a geometrických teorií.

Podobně jako u důkladného ptaní se vlastní vysvětlování těží z jednoduchosti. Čtení vysvětlování vlastními slovy ale zdvojnásobuje množství času stráveného při úloze na rozdíl od důkladného ptání se, což bylo prokázáno porovnáváním kontrolních skupin.

"Základní součástí vysvětlování pro sebe sama spočívá v tom, že studenti mají za úkol vysvětlit aspekty postupu v průběhu učení."

Shrnutí (úspěšnost = nízká)

Jedna z nejstarších metod. V testu měli účastníci za úkol shrnout všechny stránky textu do několika řádků. Bylo zjištěno, že shrnutí a psaní poznámek jsou prospěšné pro přípravu na písemné zkoušky, ale méně vhodné pro takové typy testů, které od studentů nevyžadují předkládání informací – například testy s vybíráním správné odpovědi s více možnostmi.

Sumarizování bylo hodnoceno jako pravděpodobně méně přínosné než jiné použitelné metody, ale zároveň mnohem užitečnější než nejběžnější metody, které studenti používají: zvýrazňování, podtržení a opakované přečtení.

"Tato metoda může být efektivní strategií učení pro ty studenty, kteří jsou již v sumarizování myšlenek zkušení."

Jak jste mohli odhadnout, já osobně považuji metodu shrnutí jako velmi účinnou – asi to byla moje láska k psaní poznámek, což mě přivedlo k psaní blogů. Mimořádně se mi líbí funkce "ctrl + f", a velmi rád procházím složky se svými poznámkami, abych našel informaci, kterou mám na jazyku. Od té doby, co jsem začal s blogováním jsem rád, že do Google můžu společně s výrazem „neurobonkers“ zadat větu a před očima okamžitě mít příslušné skutečnosti.

Mimochodem, někdo tvrdí, že googlování ničí paměť - ale na základě nabytých zkušeností nemohu s tímto pohledem souhlasit.

Zvýrazňování a podtržení (úspěšnost = nízká)

U studentů se vůbec nejoblíbenější technice dařilo viditelně špatně. Ale intuitivně můžeme přijít na to, že metoda zvýrazňování je sama o sobě neúčinná ze stejných důvodů, z jakých je tak populární: nevyžaduje žádný trénink a netrvá prakticky žádný čas navíc. Zásadní je, že vyžaduje jen takové úsilí, které je potřebné ke snadnému přečtení části textu.

Je třeba podotknout, že studie hodnotila jen samostatný význam zvýrazňování/podtržení. Bylo by zajímavé prozkoumat, jak by se zvýrazňování dařilo v kombinaci s ostatními strategiemi.

Mnemotechnické pomůcky (úspěšnost = nízká)

Technika pro zapamatování informací propojující slova a jejich význam prostřednictvím asociací. Ty jsou založeny na zvukové podobě slova, podle které si člověk vytváří obrazy. Mnoho výzkumů ukázalo, že mnemotechnické pomůcky jsou užitečné pro zapamatování informací v krátkém časovém úseku.

Může to být učení se cizím jazykům, zapamatování si jmen a profesí, vědeckých pojmů atp. Zdá se však, že mnemotechnické pomůcky jsou účinné pouze v případech, kdy jsou klíčová slova podstatná a samotný materiál obsahuje právě taková, která jsou ze své podstaty snadno zapamatovatelná.

Daný odborný text například cituje studii, ve které se od studentů požadovalo použití mnemotechnických pomůcek k zapamatování anglických definic, které samy o sobě nebyly příliš vhodné k přiřazování klíčových slov. Zjistilo se, že skupině používající mnemotechnické pomůcky se oproti kontrolní skupině dařilo mnohem hůře. A co je ještě znepokojivější – vypadá to, že i když byly mnemotechnické pomůcky považovány za účinné v posilování krátkodobé paměti, prokázalo se, že ve skutečnosti mají ve srovnání s dlouhodobým mechanickým memorováním spíše negativní účinek.

Z toho vyplývá, že mnemotechnické pomůcky mohou být užitečné pro zapamatování definice týden před zkouškou, ale z hlediska podpory dlouhodobého zapamatování příliš užitečné nejsou.

Vytváření obrazů (úspěšnost = nízká)

Experimenty vyžadující od studentů, aby si v průběhu čtení textů představovaly jasné vizuální obrazy, prokázaly jisté výhody při memorování vět. Když ale dojde na další texty, tyto výhody se zdají být mnohem méně výrazné. Zajímavé je zjištění, že vizualizace byla účinnější, když studenti text poslouchali, než když si jej přečetli sami. Z čehož vyplývá, že čtení jako činnost způsobuje horší soustředění na vytváření představ.

Hlavním problémem vytváření představ je skutečnost, že většina výzkumníků dala jedné skupině pokyn, aby vytvářela vizualizaci, ale už potom nezkontrolovali, zda se tak skutečně stalo. Při jednom experimentu, při kterém se po skončení testování kontrola uskutečnila, se později zjistilo, že někteří účastníci instruovaní k představám úlohu nesplnili podle zadání, zatímco jiní účastníci ve srovnávací skupině se přiznali k použití vizualizace ze své vlastní vůle.

Proto je pravděpodobné, že představování/vizualizace by mohlo být užitečnější technikou, než jak ji toto hodnocení prezentuje. Každopádně se jedná o metodu tak jednoduchou, že se nic nestane, pokud si ji vyzkoušíte. Co je ale ještě zajímavější, výzkum ukázal, že kreslení nezlepšuje porozumění studované látky. Ve skutečnosti může výhody užívání metafor dokonce poškodit.

Posledním poznatkem je, že i když je vytváření představ údajně univerzálnější než mnemotechnické pomůcky, použitelné je pouze pro určité situace. Například nebylo zjištěno, že by mentální obrazy studentům pomohly odpovídat na otázky, které vyžadují vyvození závěrů z učebních textů, ani nebyla prokázána jejich vhodnost při zodpovězení otázek vztahujících se k pasáži o lidském srdci.

Opakované čtení (úspěšnost = nízká)

Celkově lze říci, že opakované čtení bylo považováno jako mnohem méně efektivní metoda než jiné technicky. Přesto výzkum přináší některé zajímavé závěry. Takzvané zhuštěné přečtení - opakované čtení textu bezprostředně po jeho přečtení - je účinnější než vytváření přehledů a shrnutí za stejnou dobu. Ale zdá se, že opakované čtení rozvržené na delší časový úsek má mnohem významnější účinky než zhuštěné přečtení.

Testování nanečisto (úspěšnost = vysoká)

Tady to začíná být skutečně zajímavé. Testování je často ve vzdělávání vnímáno jako nutné zlo, Zkoušky se tradičně skládají z občasných, ale za to nesmírně důležitých závěrečných testů. Existuje rozsáhlá literatura demonstrující jejich přínosy ve vzdělání, ale důležitější je poznatek, že není nezbytné, aby zkoušky byly jen ve formátu závěrečného zkoušení.

Ukazuje se, že všechny testy, včetně malých průběžných testů, učení posilují. Na rozdíl od mnoha jiných uvedených technik výhody testování nanečisto nejsou skromné ​​– studie zjistily, že procvičování testů může rozpomínání až zdvojnásobit!

Výzkum potvrdil, že i když jsou testy s výběrem z více otázek skutečně efektivní, procvičovací testy, které vyžadují podrobnější odpovědi, jsou mnohem účinnější. Důležité je, že testování nanečisto je pro člověka užitečné právě tehdy, když si otázky vytváří sám pro sebe.

Tak jak můžeme tento výzkum využít? Můžete si vytvářet pomocné kartičky (flashcards), nebo k tomu použít zdarma software ke stažení , který to udělá za vás. Případně můžete využívat systémy jako Cornell note-taking systém (zde je příklad v pdf ), který dokáže zapisovat dotazy do sloupce vedle poznámek v průběhu toho, co se učíte.

Toto zjištění vypadá jako skvělá zpráva pro MOOCs , které obvykle používají intenzivní testování jako primární způsob výuky. Pro studenty je to ale rovněž skvělá zpráva – testování totiž v realitě zabere mnohem méně času než jiné metody, například opakované přečtení. Ještě je i ve výsledku zdaleka předčí!

Zkuste si to sami: dokážete jmenovat a vysvětlit dva způsoby sebetestování?

Rozložené učení (úspěšnost = vysoká)

Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli je lepší nahustit studium do větších úseků, nebo jej rozdělit v průběhu času? Výzkum zjistil, že optimální úroveň rozdělování studijních sezení je 10-20 % délky času, po který je třeba si něco pamatovat. Takže pokud si něco chcete zapamatovat na rok, měli byste studovat nejméně jednou měsíčně. Pokud si chcete něco pamatovat po dobu pěti let, měli byste se svému učení věnovat šest až dvanáct měsíců. Pokud si něco chcete zapamatovat po dobu jednoho týdne, měli byste učení věnovat 12 až 24 hodin s přestávkou.

Avšak zdá se, že rozdělené učení funguje nejlépe, když se informace zpracovávají hlouběji. Proto byste pro dosažení nejlepších výsledků měli chtít vyzkoušet kombinaci dvou metod: rozděleného učení a sebetestování. Tady se nám však nabízí ten největší úlovek – všimli jste si u sebe někdy, že se studii věnujete intenzivně jen právě těsně před zkouškou?

Většina studentů do této prokrastinační spirály padá. Každý si za to, že si všechny znalosti tlačí do hlavy těsně před zkouškou, může sama, ale důkazy vskutku přesvědčivě ukazují, že to je ten naprosto nejhorší způsob, jakým lze studovat. A tím spíše pokud jde o zapamatování na delší dobu.

Nejasná je však otázka, zda se rychloučení stalo tak populární kvůli tomu, že studenti nechápou výhody rozděleného učení nebo za to mohou špatně nastavené zkušební postupy. Pravděpodobně je to kombinace obou. Jedna věc je jistá: pokud si dáte záležet na tom, abyste si učení rozdělili v průběhu času, je vcelku zaručeno, že pocítíte významné zlepšení.

Kombinované učení (úspěšnost = střední)

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda je lepší předměty studovat v blocích nebo je navzájem překládat (což znamená studovat různá témata v náhodném uspořádání)? Na rozdíl od ostatních uvedených metod se nám zde poskytuje mnohem méně důkazů, než správně postupovat).

Dosud provedené výzkumy naznačují, že je užitečné překládat motorické (zahrnující fyzický pohyb) a kognitivní úkoly (jako je počítání příkladů v matematice). V tomto případě byl zaznamenán až 43 % přínos. Stejně jako rozdělování učení v čase má i kombinované učení pozitivní vliv na dlouhodobé zapamatování.

"Při procvičování byla správnost odpovědí větší v případě blokového učení, ale o den později už měla mnohem vyšší hodnoty u studentů, kteří studovali kombinovaně."

Tak proč používáme špatné metody a které bychom měli místo toho použít?

V rámci studie se procházela celá řada vzdělávacích učebnic psychologie a zjistilo se, že navzdory bohatství výzkumných důkazů žádná z nich nepopisovala všechny z výše popsaných metod. A u těch, které se jedné nebo více z nich věnovala, bylo pokrytí minimálně. Takže pokud jste náhodou vzdělávací psycholog a snažíte se napsat učebnici, určitě nejste ve špatné pozici.

Od nás všech se očekává schopnost učit se, ale v současné době nás vlastně nikdo nepoučí, jak se správně učit. Takže až se příště budete něco muset naučit, proč nestrávit pár chvil tvorbou plánu, jak si studium rozdělit v čase? Proč si v průběhu čtení namísto (nebo i současně s) vypisováním rozsáhlých poznámek nevymyslet nějaké otázky se zvláštním zaměřením ptající se na proč ? Proč si v rámci učení se nějaké nové znalosti nenapsat podrobné vysvětlení, jak si na otázky odpovědět?

To samozřejmě neznamená, že byste hned teď měli vyběhnout z domu a vyhodit do koše všechny zvýrazňovače, ale spíše se pokaždé, když budete studovat, snažili postupně začlenit nějakou novou techniku ​​a zjistit, která vám funguje nejlépe.

Článek je přeložen z českého jazyka z http://www.mimoskolu.cz/predmet-ktery-vas-ve-skole-nikdy-neucili-jak-se-ucit/