Jak a proč se stát celoživotním studentem?

Naší hlavní „prácí“ v průběhu prvních asi dvaadvaceti let je vzdělávání. Obrovské množství času trávíme ve třídách získáváním nových vědomostí. A potom, když odpromujeme, máme pocit, že učící se fáze našeho životě je u konce a že konečně nastal čas vyrazit do světa. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak divná myšlenka to vlastně je? Že učení se novým věcem by měla být zasvěcena jen jedna čtvrtina života a zbylé tři čtvrtiny bychom měli jen klidně odpočívat?

Je to taková klamná představa. Ale jedna z těch, kterou mnoho lidí, alespoň podvědomě, přijalo za svou. Ale škola přece nemusí být výlučným zprostředkovatelem vzdělání. Fakt, že jste ukončili své formální studium, neznamená, že vaše vzdělávání je u konce!

Mnoho a možná dokonce i většina významných mužů v dějinách byla samouky. Ti, kteří svůj život zasvětili sebevzdělávání, a to buď jako doplněk, nebo jako náhradu formálního vzdělávání. Takovým skvělým příkladem je spisovatel Louis L'Amour. Byl jedním z nejplodnějších a nejvíce mužných amerických spisovatelů. V průběhu své kariéry vydal 120 šestákových povídek a několik sbírek krátkých povídek a básní. Příběh Louise L'Amoura je ještě zajímavější tím, že byl skoro ve všech ohledech samouk.

Kvůli rodinným obtížím L'Amour v patnácti letech zanechal školu a následujících osm let strávil cestováním po americkém západě a různorodou prací na rančích s dobytkem, farmách, pilách či v dolech. Aby si trochu přilepšil, zúčastnil se různých zápasů v boxu po celé zemi a získal si pověst hrozivého protivníka. Když mu bylo kolem dvacítky, stal se námořním obchodníkem a obešel svět na paralodi.

Louis L'Amour

Během celého tohoto času L'Amour doslova hltal knihy. Jakmile poprvé vstoupil do nového města, vyhledal místní knihovnu. Pokud náhodou nikde poblíž žádná nebyla, raději vynechal jídlo, aby měl dost peněz na objednání si knih z katalogu. Také pracoval na své kariéře slibného spisovatele a škrábal si poznámky do levných zápisníků, které u sebe neustále nosil .

Všechny zážitky, které sbíral v průběhu svých cest, všechny knihy, které přečte, a poznámky, co si zapsal, se staly podkladem pro jeho pozdější úspěšnou kariéru. Ale i poté, co se z L'Amoura stal úspěšný spisovatel, pokračoval v následování své vášně k učení, což se mu později velmi vyplatilo. Je dokonalým příkladem toho, jak si člověk může vytvořit vzrušující osud, zasvětí-li svůj život celoživotnímu vzdělávání. (Chcete-li se o L'Amourovi a jeho sebevzdělávání dozvědět více, pořiďte si jeho autobiografii Education of a Wandering Man (Vzdělávání tuláckého muže). Velmi inspirativní čtení).

Chcete-li se stát vzdělanějším člověkem, musíte si osvojit životní postoj, který zahrnuje vzdělávání v průběhu celého života. Níže vám vysvětlíme, proč byste se měli takovým studentem stát a jak to udělat.

Proč se stát celoživotním studentem?

Celý náš život je vzdělávání - jsme stále se učící bytosti; v každý okamžik, na každém místě, za jakýchkoli okolností se něco přidá do zásoby našich znalostí. Od chvíle, kdy mysl začne pracovat, je neustále v pohybu. Ať je v paláci či v chalupě, v parku nebo na poli, bez ohledu na to, čím se právě zabývá, je každý člověk věčným studentem. Toto jsou zákony, které jsou hluboce zakódovány v celém lidstvu. ” - Edwin Paxton Hood, Self-Education: Twelve Chapters for Young Thinkers, 1852 (O sebevzdělávání: Dvanáct kapitol pro mladé myslitele)

Vyděláte více . Před padesáti či šedesáti lety jste vychodil vysokou školu a získal jste vzdělání, které vám stačilo pro celý zbytek kariéry. Dnes na pracovním trhu takový luxus nenajdete. Schopnosti, které byly před pěti lety nejdůležitější, jsou již dnes pravděpodobně neaktuální, a práce, kterou budeme provádět v příštích desetiletích ještě pravděpodobně neexistuje. Chcete-li zůstat konkurenceschopní a vydělat více peněz, potřebujete se stát samoukem.

Stanete-li se celoživotním studentem, nejenže vám to může pomoci vydělat více peněz v tradičním zaměstnání, ale také vám to může otevřít dveře k založení vlastního podnikání. V historii lze nalézt nespočet příkladů slavných lidí, kteří se naučili, jak založit úspěšný podnik bez jakéhokoli formálního vzdělávání. Vezměte si například Benjamina Franklina, Thomase Edisona či Henryho Forda. Je také řada podnikatelů, kteří sice tak slavní nejsou, ale stali se úspěšnými jednoduše tím, že se sami naučili, co potřebovali vědět, a bez přestání zkoušeli své štěstí.

Stanete se zajímavějších a charismatickým. Lidé, kteří měli možnosti potkat Theodora Roosevelta, byli vždy ohromeni jeho schopností vést konverzaci s kýmkoli a naprosto o čemkoli. Vědci byli uneseni jeho rozsáhlou znalostí složitých teorií, socialisté byli uchváceni jeho ducha plnými poznámkami k poslednímu dílu Oscara Wilda a kovbojové ze západu jej respektovali kvůli jeho pochopení života v poušti. Jak se Theodor Roosevelt mohl stát takovým charismatickým konverzačním společníkem? Tím, že si vyvinul schopnost rychlého čtení a poté hltal knihy jako hladový vlk hodující na čerstvě ulovené kořisti. Když obýval Bílý dům, každý den před snídaní přečetl jednu knihu. Pokud se večer nevěnoval žádné oficiální záležitosti, přečetl další dvě nebo tři knihy plus jakýkoli časopis či noviny, které se mu dostaly pod ruku. Roosevelt ze svého vlastního zájmu v průběhu života přečetl desítky tisíc knih, včetně stovek v cizích jazycích. V důsledku toho mohl navázat kontakt s kýmkoli z jakéhokoli společenského postavení a bavit se s ním o tématu, které druhého skutečně zajímalo.

Stanete se lepším vůdcem . Možnost navázat kontakt s ostatními z vás neudělá jen zajímavějšího člověka. Pomůže vám to stát se vlídnějším. Čím větší bude vaše znalostní základna, tím více lidí můžete poznávat a tím větší bude vaše zásoba řešení, kterými budete disponovat k řešení problémů a překonávání výzev.

Stanete se nezávislým a zručným . Jedna z věcí, které jsem na svém dědečkovi během dospívání obdivoval, byla jeho znalost různých skvělých věcí. Neustále něco dělal a zdálo se, že ví o všem všechno. Jak lovit, jak podkovat koně, jak zahrádkářčit (pěstoval hroznové víno), jak udělat úžasné palačinky. A i když potom odešel do důchodu, učil se stále nové věci a stále si osvojoval nové schopnosti. Naučil se například, jak restaurovat starožitné kočárky a opravovat staré gramofony. Dokonce se v tom stal tak zručným, že si z opravování starožitných gramofonů udělal malý byznys.

Když se dědovi něco rozbilo nebo potřeboval něco udělat, zvládl to díky všem svým rozmanitým schopnostem sám. Nikdy si tehdy nemusel volat či platit nějakého odborníka, aby to za něj udělal. A pokud někdy nevěděl, jak něco udělat, zašel do knihovny, půjčil si o daném tématu pár knih a pak na to sám přišel.

Celoživotní vzdělávání udržuje váš mozek zdravý . Henry Ford řekl: „Každý, kdo se přestane učit, je starý; a nezáleží na tom, jestli má dvacet let nebo osmdesát. Každý, kdo v učení nepřestává, zůstává mladý. Nejúžasnější věc v životě je udržovat svou mysl mladou.” Skoro o sto let později věda Fordův výrok potvrdila. Margie E. Lachmanová, psycholožka z Brandejské univerzity, která se specializuje na proces stárnutí, říká: "Vzdělávání se zdá být lektvarem, který v dospělosti udržuje naše tělo a mysl zdravé a může nám dokonce zajistit delší život." Její výzkum ukazuje, že čím rozsáhlejším vzděláním starší osoba disponuje (ať už ho získala formálně nebo neformálně), tím lepší výsledky obdržela ve srovnání s ostatními staršími osobami, které byly vzdělané méně.

Učení se nových věcí tak může odvrátit nemoci stárnutí, jakými jsou například demence nebo Alzheimer. Jedna studie prokázala, že lidé pokročilejšího věku, kteří zůstávají kognitivně aktivní a v životě zvědaví, mají 2,6krát menší pravděpodobnost, že se u nich projeví demence či Alzheimer, než ti, kteří svou mysl nechávají ležet stranou.

Budete se svým životem spokojenější. Dan Pink ve své knize Drive (Pohon) tvrdí, že se ve svém životě potřebujeme cítit poháněni následujícími třemi věcmi: autonomií, mistrovstvím a smyslem. Rozhodnutí stát se celoživotním studentem naplňuje tyto všechny tři psychologické potřeby.

Když jste samoukem, vy se mi – ne vaši rodiče ani učitelé, ani váš šéf – sami se rozhodujete, co se naučíte. Namísto toho, abyste byli pasivními konzumenty znalostí, sami si aktivně vybíráte, co se budete učit. Jinými slovy jste autonomní . V průběhu toho, co budete získávat nové schopnosti, se budete těšit z pocitu, který přichází s mistrovstvím . A pokud si ve svém vzdělání budete určovat nové cíle, najdete v sobě znovuobnovený smysl života.

Spokojenost, která přichází s celoživotním vzděláváním, ale nekončí jen u tohoto. Čím se o světě dozvíte více, tím hlouběji ho můžete pochopit a tím vyšší úroveň chápání objevit. Ať už budete cestovat, vést debatu, navštěvovat muzeum, dívat se na film, číst knihu, vaše knihovna znalostí vám umožní najít mezi informacemi propojení, které byste si jinak nikdy předtím nevšimli, protože jejich autor/řečník by bral znalost okolností či povědomí o kultuře jako samozřejmé.

Stanete se lidštějším . Jak to okomentoval svým slavným výrokem Robert Heinlein: „Člověk by měl umět vyměnit pleny, naplánovat invazi, porazit vepře, velit na lodi, navrhnout dům, napsat sonet, mít vyrovnané účty, postavit zeď, narovnat kost, utěšit umírajícího, plnit rozkazy rozkazy, spolupracovat, poradit si sám, řešit rovnice, vyhodnotit nový problém, kydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, účinně bojovat, statečně zemřít. Specializace je dobrá akorát pro hmyz.”

Nejčastěji identifikované překážky

Čas. Chápu to. Jste zaneprázdněni. Vím, jak je těžké si představit, že byste si měli do svého dne již tak zaplněného prací a rodinou ještě někam vtlačit čas na samostudium. Ale to je právě ta věc – jako celoživotní student nemáte žádný termín, do kdy se musíte něco naučit. Může vám to trvat, jak dlouho chcete, a věnovat se tomu můžete, kdykoli se vám chce. Následkem toho tedy nemusíte denně strávit hodiny čtením a procvičováním, stačí sem tam nějakých třicet minut během měsíců a let a ono se to projeví. A co víc, ze své zkušenosti vím, že když jsem si z učení vědomě udělal prioritu, už jsem si na ni nějaký čas vždy našel (což znamená, že pokud jsem předtím dělal jiné věci, jen jsem plýtval časem).

Existuje mnoho volných chvilek, které lze využít jako příležitosti k učení. Během jízdy dopravním prostředkem můžete poslouchat audioknihu namísto nejlepších hitů 80. či 90. let. Do čekárny k lékaři si můžete vzít nějakou dobrou knihu, namísto listování dva roky starých časopisů.

Peníze . Tato bariéra existuje jen pokud potřebujete navštěvovat formální hodiny, abyste se něco naučili. To nepotřebujete. Díky zázrakům internetu se dnes můžete dozvědět absolutně o čemkoli (a dokonce se zapsat do kurzů na vysokoškolské úrovni), učit se svým vlastním tempem a to zcela zdarma.

Informace . Jak je to s penězi, tento problém kvůli internetu už zcela nadobro zmizel. Mohou existovat nějaké schopnosti, které vyžadují osobní instruování, ale nalezení takových lidí, kteří by nás to naučili, je dnes díky webu také mnohem jednodušší.

Místo . Toto hraje roli, jen pokud si myslíte, že potřebujete sedět v nějaké třídě, abyste se mohli učit. To nemusíte. Můžete se učit doma, v autě nebo v garáži. Dejme tomu, že existují okamžiky, kdy budete muset být na nějakém konkrétním místě, abyste získali novou dovednost (například se přece jen nemůžete naučit jak lyžovat, když zrovna budete někde, kde sníh rozhodně není), ale tyto momenty jsou spíše výjimkou než pravidlem.

Jak se stát celoživotním studentem

Vypěstujte si přístup růstu . Jedna věc, která vás může držet zpátky od učení se nových věcí je přesvědčení, že už se nic nového naučit nemůžete. Ale neurověda a psychologie dokázaly, že to není pravda. Naše mozky zůstávají tvárné a učenlivé i ve vysokém věku, tedy neurony jsou schopny vytvářet stále nová spojení a tím nám umožnit se učit novým věcem třeba i v osmdesáti letech.

K tomu, abyste se stali efektivními celoživotními studenty, potřebujete osvojit takové myšlení, které bude v souladu s tím, jak váš mozek skutečně funguje. Stanfordská psycholožka Carol Dweck přišla na to, že lidé disponují vždy jedním ze dvou druhů myšlení: nehybným (fixed mindset) či růstovým (growth mindset). Jedinci s nehybným myšlením věří, že jejich inteligence a talent jsou vrozené a neměnné, mají za to, že je nelze nijak zlepšit. Lidé s myšlením nastaveným na růst naopak zastávají názor, že se prací a praxí v mnohém zlepší.

Měli byste si chtít osvojit právě ten druhý přístup. Jak to ale udělat? Tady je pár věcí, které Dweck navrhuje:

• Přečíst si studii, která dokazuje, že růst a zlepšení jsou možné
• Vyvinout si odolnost
• Zkoušet nové věci
• Číst si o lidech, kteří takový přístup k životu přijali a vzít si z nich příklad

Změňte svou představu o učení . Vzdělávání nemusí být nacházeno v klasickém školním způsobu. Ve skutečnosti jste ty nejužitečnější věci, které znáte, pravděpodobně neformálně odchytili od své rodiny, kamarádů a od starého dobrého pokusu a omylu. Abyste se mohli stát celoživotním studentem, představu, že se musíme zapsat do nějakých kurzů, abyste něco věděli, někam hluboce zakopejte. Příležitosti k učení jsou všude kolem vás. Uvědomte si, že vzdělání není omezeno jen na to, co lze nalézt v knihách - je to také získávání přímých zkušeností, což tvoří jeho ohromnou část.

Stanovte si cíle . Co se chcete naučit? Dokdy se to chcete naučit? Každý rok si určete cíle ohledně schopností a znalostí, které chcete získat. Já si pro sebe obvykle každý rok určuji tři velké cíle. Například letos jsou mé cíle následující: 1) naučit se, jak vytvářet videa pro svůj blog, 2) naučit se, jak zacházet s ruční střelnou zbraní v obranných situacích, 3) naučit se, jak ulovit a stáhnout z kůže jelena.

Kromě těchto tří velkých cílů jsem si dal za úkol naučit se něco nového každý den - a je jedno jestli se to dozvím čtením nebo povídáním s ostatními lidmi. Abychom si měli u večeře o čem mluvit (kromě blogu), hrajeme s Kate takovou hru jménem “Co ses dnes naučil?” (ve skutečnosti říkáme: „Máš pro mě nějakou story?“, je to naše zkratka pro „Četl jsi nebo slyšel jsi dnes něco zajímavého?“). Každý den se oba snažíme naučit něco nového, abychom to spolu při večeři mohli sdílet.

Motivující může být také stanovit si pro sebe čtecí cíl. Například náš nový pracovník Jeremy si dal za úkol přečíst všech sto knih z našeho článku “ 100 Must Read Books for Men” (100 knih, které by měli muži přečíst) za sto měsíců, což vychází na něco málo přes osm let. Není třeba spěchat! Jeremy se chtěl pojistit, aby byl jeho cíl zvládnutelný a zároveň měl čas číst i jiné knihy. Jedna kniha za měsíc je skvělé řešení.

Najděte si zdroje . Když si stanovíte své vzdělávací cíle, je čas shromáždit zdroje. Na Google si uděláte rychlý průzkum, abyste zjistili, jaké informace jsou dostupné online. Potom zamiřte do knihovny. Mně osobně se zdá, že oproti článkům na internetu je v knihách lze nalézt lepší a hlubší náhledy na věc. Pokud se jedná o dovednost, která vyžaduje odborné instrukce, začněte si vytvářet seznam míst či lidí, kteří by toto zaučení mohli nabízet.

Pokládejte otázky. Účinné vzdělávání vyžaduje aktivní účast. Nemůžete jen pasivně konzumovat informace. Zatímco odborníky čtete nebo s nimi mluvíte, ptejte se. Nevíte na co? Podívejte se na tento úžasný článek, který jsme vydali loni . Nestrachujte se o to, že budete vypadat či znít jako trouba. Povzneste se nad svou pýchu.

Najděte si skupinu. Zatímco mnoho vzdělávacích cílů může být naplňováno o samotě, někomu pomůže najít si skupinu lidí, kteří se budou chtít učit spolu s vámi. Vaši „spolužáci“ vám mohou poskytnout pohledy a zdroje, na které byste jinak nepřišli. Co víc, ve skupinovém složení často dostanete konstruktivní zpětnou vazbu, ke které byste se o samotě nedostali. A jako bonus, učení se s ostatními je prostě větší zábava.

K nalezení lidí do skupiny začněte s těmi, které znáte. Možná máte pár přátel, kteří se chtějí naučit stejnou věc jako vy. Jednou za týden uspořádejte diskusní skupinu nebo nějaké procvičovací sezení. Pokud nemůžete najít žádné přátele se stejnými cíli, podívejte se na sítě, jako je například MeetUp (v ČR funguje Srazy.info ). Ve vašem okolí by se nějaká skupina zaměřená na stejný cíl měla vyskytovat. Dobré vzdělávací prostředí může také zajišťovat online komunity, i když nemusí poskytnout tak dynamickou součinnost jako skupiny potkávající se osobně.

Procvičujte, procvičujte, procvičujte. Svou cestu ke znalostem neomezujte jen na čtení a poslech. Zkuste si najít cestu, jak nabyté informace uplatnit. Učíte-li se o umění, navštivte muzeum a pokuste se určit, které obrazy patří k období romantismu . Pokud se učíte o přežití v divočině, každý měsíc se vydejte do divočiny a své dovednosti využijte ve skutečném světě. Pokud se učíte programovat, programujte.

Učte to, co se učíte . Jedna z mých nejoblíbenějších knih je The Seven Habits of Highly Effective People (Sedm návyků skutečně efektivních lidí) od Stephana Coveyho. Jedna z věcí, kterou Covey tvrdí v knize, je, že abyste se něčemu skutečně naučili, musíte to učit. Covey tvrdí, že pokud učíme, staneme se skutečně motivováni pečlivě studovat podklady, jelikož chceme druhému zaručit kvalitu informací. Učení druhých nás také nutí dívat se na myšlenku z pohledu nováčka, což nám může přinést jasnost a vhled, které nám dříve chyběly. A co víc, samotné mluvení nahlas k druhým nám pomůže upevnit si myšlenky prostřednictvím efektu produkce.

S tím, jak se učíte novým věcem, učte i ostatní. Blogování je skvělá cesta, jak předat to, co se právě učíte. Množství dovednosti v posledních pěti letech jsem získal právě tím, že jsem se rozhodl o tématu napsat příspěvek. Když jsem psal o tom " jak si v autě vyměnit olej ," měl jsem na to Katina uja Buzza, který mě naučil jak na to; když jsem napsal " jak házet nožem ", šel jsem a strávil jsem den na turistickém ranči s jeho vlastníkem Tomem Warrenem; a když jsme s Kate psali články o historii cti , přečetli jsme tucty knih a odborných článků na toto téma.

Vyzkoušejte se. Pokud se učíte, je důležité dostat zpětnou vazbu, a testování je nejlepší cestou, jak to udělat. Jako samouk pravděpodobně nebudete čelit formálním testům, takže si budete potřebovat vytvořit vlastní. Jakým způsobem sami sebe budete zkoušet, pak bude záležet na schopnostech nebo znalostech, které se snažíte si osvojit. Pokud se učíte střelbu, vaší zkouškou by mohla být střelba na terč; pokud se učíte vietnamsky, můžete vyzkoušet návštěvu nejbližší vietnamské večírky as pokladníkem mluvit jen vietnamsky.

Článek byl přeložen z českého jazyka z http://www.mimoskolu.cz/jak-a-proc-se-stat-celozivotnim-studentem/